O hercích, muzicírování, o kapelách...
Sedím na chatě na verandě a už píšu několik nocí, občas si venku zapálím cígo, a při tom se dívám do tmavé oblohy mezi vysokými smrky za chatou do kopce. Občas nevím jak dál a tak sedím a vyfukuju dým a čekám, až mě něco napadne. Když se tohle “pábení” podladí ještě dobrou muzikou, navodím si přímo atmosféru role ve filmu, najednou se cítím jako herec Mirek Moravec s hlubokým hlasem, který čte nějakou báseň a přijde mi, že mě sledují stovky lidí... Já se moc nemůžu soustředit, když něco hraje. Nutí mě to jen se soustředit naplno na poslouchání. Dříve jsem dokázal na melancholickou muziku typu Pink Floyd nebo Asia udělat báseň na jedno spuštění skladby. Dělal jsem k tomu rád těžké a hranaté texty s podobnou pompou jakou mívali z vyprávění staří herci z Národního divadla. Říkalo se, že jsou na jevišti moc okázalí, přehánějí přednes, nejsou civilní ap. Přesně vím, co tím bylo myšleno a někde bývalo opravdu vidět a slyšet, že ti herci jsou přílišně afektovaní, že hrajou víc než je zdrávo, že je to přehnané, ale pak uteče třicet let a pohled na to, co se tvrdilo, se mění možností přirovnání doby s jinou dobou, třeba tou naší. Herců je dnes mraky, ale kdo má takové obrovské charisma a přednes jako bohémský Eduard Kohout, přirozenost Jana Wericha, neskutečný výraz filmové samomluvy Miloše Kopeckého, vžití se do rolí úžasných dědkovských rejpalů Jiřího Sováka, brunátnost v hlasovém projevu Zdeňka Štěpánka, Hrušínského Švejka anebo naopak doktora ve Vesničce střediskové... Přemýšlel jsem o tom, čím to je, že když např. umřel Kopecký nebo Menšík, měl a mám z toho stále smutek na duši, jako by mi odešel někdo známý nebo příbuzný. Musím se přiznat, že mi tito herci a je jich hodně chybí stále a dost na ně často vzpomínám. Já myslím, že oni tvořili páteř národa a že to opravdu tak je, když se říká, že herci jsou našim svědomím. Jiří Adamíra, Vlastimil Brodský, Stella Zázvorková, Josefové Vinklář, Kemr, Hlinomaz, Jan Líbíček, Jaroslav Vojta, Josef Bek, Jaroslav Marvan, Hugo Hass, Plachta, Pešek a další... Co se muziky týká, tak něco jsem už napsal v předchozích kapitolách, ale mám takovou jednu poučku sám pro sebe. Když se kapela nemůže prosadit na scéně tak, aby se hrály její skladby v rádiu nebo v TV - nesmí se to brát jako prohra. Je to pouhá součást velké hry o štěstí. Bývalo to tak, že se kapela prosadila na tancovačkách a lidi si ji nahrávali mezi sebou. Její popularita rostla sama o sobě přirozeně. Fanoušci žádali zahrát oblíbenou píseň od své oblíbené kapely a tak volali do rádií... tím se profláklo, že po něčem takovém je poptávka a kapelu oslovil manažer nebo producent a pořídil jí studio nahrávky. Ty se pak začaly vysílat a kapela se dočkala např. singlu, neboli malé desky a pak třeba klipu v TV. Pak už záleželo na poptávce a také na potencionálu kapelky. Další možnost byla když kapela byla dobrá, sice nikde moc nehrála a nevystupovala, ale brácha bubeníka byl třeba v nějakém rádiu šéfdramaturg a tak pomohl, kde mohl, nebo si kapela sehnala bohatého managera, který ji desku a natáčení vyjednal. V horším případě se kapela složila na natáčení ve studiu ze svého hraní a vsadila prakticky všechno na tento pokus. Berme to takhle, štěstí i protekce, náhoda i dosazení: spousta kapel, spousta písní, spousta stylů, spousta závisti a záště a to i mezi muzikanty samotnými... na co hledat stále nějaké nové tváře, když ani to, co dosud existuje nejde přehrát nikdy všechno najednou. Muziky je prostě strašně moc. Aby se někdo seznámil s tvorbou konkrétní třeba dobré začínající regionální kapely, s jejími texty, musel by se odhodlat toto vše prostudovat a kapela také musí neustále samozřejmě hrát veřejně a být viděna a slyšena... EX 05 nebo Odyssea, Natural nebo Punc dříve, dnes další novější a mladší? Byl to vždycky velký boj a není to vůbec o nějaké hanbě být v pozadí na konci kariéry, protože zbývají i další možnosti prezentace. Internet, You tube ap., kde se dá propagovat kapela a každý tady má šanci na sebe upozornit: mít super webové stránky se vším všudy není také maličkost a tak je mnohdy základem k úspěchu tolikrát zmiňovaný pořádek ve svých věcech, kdy máte veškeré původní nahrávky, zmapovanou historii, přítomnost a máte o všem přehled, abyste se v tom orientovali. Také se to vše musí nějak financovat, webové stránky vyjdou od 500 do 1.600 Kč za rok. Co se týká nahrávacího studia, tak aby mělo úroveň, je cena nahrávání pro skupinu od 500 Kč za hodinu. U nás v kapele je to v pohodě, protože malé studio mám já, základní studia mají i ostatní spoluhráči, mikrofony k bicím jsem zakoupil sice také já i s mixem a reproboxy, kapela pak platí místnost zkušebny, což je nějakých 1.300 Kč za kvartál... K výhodě skupiny přidávám i to, že vlastním firmu Tiskárna EX 05, kde se dá opět udělat veškerá propagace, dále mám i vydavatelství na CD a tak je komplet “vyšéfováno” CD nebo DVD kapely, v mezích zákona a legálnosti. Tohle vše pak znamená mít hodně rád svého koníčka, ale nemůže se nikdo divit, že to občas člověka všechno namíchne a dojde k nějakému výbuchu vzteku, vyprahlosti, únavě ap. Dostávám se k pointě. Když už nejsme kdokoli z kapel slavní jako naše rockové vzory, pustím si třeba Dire Straits, Pink Floyd, Whitesnake, prostě cokoli, co mám rád, a potěší mě, že když jsme to nemohli prosadit a udělat my s kapelou, že to oni udělali za nás!!! Vždyť kolik musí být talentů po celém širém světě a nikdo je nezná? Na co chodit daleko, co u nás v zemi znamená muzikant Michal Pavlíček, Jirka Veselý, Guma Kulhánek, Radim Hladík, Jirka Zelenka? Nejsou stejně vidět jako my, kteří jsme mimo to pomyslné “korýtko”... Mě už ani tak nebaví o tom psát a rozebírat to i pro to mé “smíření” a vyrovnání se s minulostí, ale chtěl jsem tento problém alespoň jemně obsáhnout v popisovaných pocitech. Já jsem dříve byl děsně naštvanej a zpruzelej stavem kolem muziky, koho hrajou rádia, z nezpěváka Brichty, z Lunetiků a spousty těch všelijakejch “hvězd” kolem. Nemá cenu se v tom patlat a vždycky to bude podobné. Nebudu to už dál rozebírat, už jsem o tom něco napsal v předchozích řádkách... Já mám konečně na to klidný pohled a ten mi říká: když si vezmu třeba akustickou kytaru a začnu hrát pěknou melodiku akordů, kterou vypiplám už před tím doma, přidají se klávesy, kytara zahraje sólo, začne to mít barvu, do toho tomu basa dá teprve ten správný “šmrnc”. Když zpěvák navíc umí zpívat a má barvu hlasu a text o něčem je, vznikne něco úžasného, např. jako v našem případě skladba EX 05 “JE TO JENOM NA TOBĚ”, se kterou jsme se také prezentovali na stanici Óčko v TV... To je to, co nás muzikanty může dělat šťastnými. Děláme sami pro sebe něco užitečného a to je vlastní tvorba. Je to moc důležité. Vždyť v roce 2011 bude mít naše kapela 30 let činnosti, právě v té vlastní tvorbě, kterou jsme dodnes udrželi. Poslední dobou mě moc potěšil zpěv Jirky Rákosníka na naše nové CD, který natočil, když jsem měl dovolenou. Co se týká nějakého závěru. Je mi přes padesát a asi těžko budu ještě někdy mít chuť hrát týden co týden zábavy jen proto, abychom se opět dostali do podvědomí, kladl jsem si otázku, zda je vůbec zasloužená celkem větší pozornost novin Boleslavska, rádia Jizera na mou osobu i na naši kapelu, která zas až tak už dnes moc nehraje veřejně... dlouho jsem přemýšlel... Pak jsem si ale vzpomněl na to, jak jsem udělal ke svým padesátinám “trojCD” s více jak 70 skladbami a k tomu DVD s vlastními klipy, že jsem vydal letos na počátku roku 2009 CD Nebýt oblohy a hvězd s 22 skladbami, a že další nové sólové CD už mám zase téměř připravené k vydání. K tomu ještě děláme s kapelou zmiňované nové CD, že ta naše kapela něco v rámci své existence také dokázala, že píšu tuhle knihu, že ji chci vydat s fotkama a básněma tiskem... Pak jsem přestal uvažovat nad kravinama. Ten výčet aktivit snad o něčem přeci mluví? Už jsme asi pohodlnější, starší a navíc se podepisuje i doba krize na poptávce o kulturu vůbec, která nás jakoby pomalu nabádá: vykašli se na všechno a užívej, dokud to ještě jde!!! - ale na druhou stranu jsme stále aktivní ve své činnosti téměř 30 let a to o něčem vypovídá také...